MILAN GODZILLA JENŠÍK – MMA vs. KULTURISTIKA

Připravila Katka Götzová, foto Josef Adlt

 

Celkem šestkrát nastoupil do oktagonu, z toho čtyřikrát vyšel ven jako vítěz. Vždycky chtěl mít velké svaly a dřinu s činkami si vysloveně užívá. Ne náhodou už řadu let spojuje svoje jméno s legendárním obřím netvorem…

 

Máte za sebou dlouhé roky strávené celou řadou sportovních disciplín, kterou jste začínal a v jakém pořadí pak následovaly další?

Začal jsem v šesti letech s fotbalem, asi jako každý kluk. Chytal jsem v bráně. Potom následoval amatérsky hokej a devíti jsem začal chodit na řecko-římské zápasy za Rudou hvězdu Praha. Tam jsem vyhrál svůj první závod. Zápasil jsem do nějakých šestnácti let a potom jsem od roku 1989 začal cvičit v posilovně. Byla to posilovna po domácky vyrobená ve sklepě našeho baráku. Veškeré vybavení tvořily jenom činky, lavičky a hrazda… stroje neexistovaly.

 

Co stálo za odklonem od zápasu k činkám?

Začátkem 90. let se začala otevírat různá fitka a i váš časopis mně motivoval k tomu, abych na sobě začal pracovat a tvarovat si tělo. Chtěl jsem mít velké svaly a bavilo mně dřít s činkami.

 

Myslíte si, že to dneska mají mladí kluci jednodušší, když se jim nabízí moderně vybavená fitness centra?

Určitě ano, dnešní vybavenost fitness center a dostupnost všech doplňků a informací vše značně usnadní.

 

Je kulturistika dobrou průpravou pro bojovníka MMA?

Samotná kulturistika ne. MMA chce ohebnost, pružnost a vynikající kondici, tomu příliš velké svaly nesvědčí. Síla je také zapotřebí, ale ta vytrvalostní. Velké svaly spalují hodně energie a ta potom v oktagonu chybí.

 

Bez čeho se ale bojovník MMA neobejde, to je cvičení ve fitku. Je to tak?

Ano, trénink v posilovně je jeden ze základních kamenů úspěchu MMA bojovníka.

 

V současné době tedy závodíte v MMA?

V současné době již nezápasím. Moje manželka to špatně nesla. Měla o mě strach. Takže když mi skončilo sponzorství, tak jsem nehledal jiné alternativy a ukončil jsem to.

 

S jakým výsledkem?

Zápasil jsem v nejvyšší váhové kategorii do 120 kg. Byly 4 výhry a 2 prohry. Prohry jsem nikdy jako velké prohry nebral, jelikož mi vždy stavěli zkušené a těžké soupeře a já jsem byl v podstatě v této disciplíně začátečník.

 

Chodila se manželka na vaše zápasy dívat?

Ano, manželka chodila na každý zápas, ale špatně to psychicky nesla. I díky ní, jsem se rozhodl s tím přestat, nechtěl jsem jí tím trápit.

Co vás vlastně k MMA přivedlo?

Od osmnácti dělám thajský box u kamaráda Petra Macháčka a zároveň jsem se živil více než 16 let jako vyhazovač na diskotékách a v klubech. Potom jsem začal pracovat jako osobní ochranka pro Jirku Červinku a dohlížel jsem i na jeho herny a casina Bornea. Právě Jirka byl jedním ze sponzorů galavečerů MMA Noc Válečníků v Kladně, které organizoval mistr světa v thajském boxu Pavel Hakim Majer.

A tak se zrodil nápad, proč do ringu a klecí neposlat i mě. V té době jsem dělal kulturistiku a měl jsem i kondičku, jelikož jsem chodil také boxovat a běhat. Byl jsem atraktivní svojí velkou kulturistickou postavou a výškou plus tím, že nemám problém si to rozdat v kleci.

Tímto bych chtěl Jirkovi Červinkovi veřejně poděkovat za jeho velkou podporu a důvěru ve mě.

Vzpomenete si na svoje pocity před prvním vstupem do klece?

Pocity jsem měl pokaždé stejné. Nevadilo mi to, že se jdu s někým rvát, spíš to, abych nezklamal fanoušky a předvedl co nejlepší výkon. V kleci to z vás ale rychle spadne, tam na tyhle myšlenky není vůbec čas.

 

Je trénink MMA v něčem specifický? Díky čemu se zásadně odlišuje od klasického kulturistického tréninku?

V MMA musíte umět od všeho něco. MMA znamená v překladu mix bojových sportů. Musíte umět zápasit na zemi, boxovat a kopat ve stoje, vše toto sladit v zápas a k tomu připojit kondici, sílu a vytrvalost. A samozřejmě se snažit schytat co nejmíň úderů a když nějaký přijde, je zapotřebí to ustát.

Kulturistika se zaměřuje na jednotlivé partie těla a dané svaly, na kterých se usilovně pracuje.

Je to každé úplně něco jiného, společného mají jen to, že oboje vyžaduje úsilí a disciplínu.

 

Je nějaký sport, který byste rád vyzkoušel?

Závodní silniční cyklistiku a horolezectví v Himalájích. Ale asi z toho nic nebude, protože na cyklistiku jsem moc veliký a mám závratě z výšek :D.

 

Věnujete se v současné době nějakému sportu závodně?

Ne, stále se ale udržuji v kondici. Myslím si, že jako trenér bych měl jít příkladem svým klientům.

Cvičím 5x týdně v posilovně, doma jsem hodiny na rotopedu a občas si jdu zaběhat. To je můj životní styl a bez toho se necítím dobře.

Do budoucna se ještě určitě někde na soutěži objevím, ale zatím nemám tu potřebu.

 

Kdo nejčastěji vyhledává vaše služby osobního trenéra?

Moji klienti jsou často úplně běžní lidé, kteří potřebují změnit svoji životosprávu, začít se sebou něco dělat anebo i klienti, co už mají dobrou formu a chtějí ji ještě vylepšit. Mohu pomoct i v přípravě na závody.

Srovnám jídelníček a pracujeme na postavě dle potřeby každého jednotlivce. Trénuji ženy i muže, jednotlivce i dvojice.

Trénujete raději závodníky nebo „běžné smrtelníky“?

Raději běžné smrtelníky, ale nemám problém s nikým.

 

Nenarážíte u nich na to, že jim chybí disciplína, s níž většinou závodník problém nemá?

Tihle lidé spíš neví kudy kam, nemají informace a neví, co jíst a jak cvičit. Někdo nějaké znalosti má, ale chybí mu ten „drive“ nebo se prostě nedokope. Případně třeba i do fitka chodí, ale cvičí tak, že nevidí žádné výsledky. Neumí si poskládat trénink a má špatnou techniku provedení cviků. Kolikrát se na takové cvičence dívám a je škoda, že už jsou ve fitku, cvičí, ale dělají to špatně. Někdo si nechá poradit, ale často o to nestojí a myslí si, že ví všechno nejlíp.

Závodník má jasný cíl a ví, co se po něm bude chtít. Takže makat prostě musí, pokud se chce umístit.