Tvarohový příběh - část I.

Tvarohový příběh - část I.

Zlatá éra, pád a nový vzestup jednoho z nejkontroverzěnjších druhů bílkovin v kulturistice

Výživa | 20.07.2012 | Michal Rudzinskyj

Text: Karel Šedivý
Foto: olma.cz

 


Bylo, nebylo, byl jednou jeden tvaroh. Nebyl to ovšem tvaroh obyčejný, byl to Pan Tvaroh. Pyšnil se svojí výsadou pomáhat kulturistům budovat svaly a sílu a dodával jim naději, že právě oni budou těmi nejlepšími z nejlepších. V letech, kdy hrál ve výživě kulturistů a silových sportovců jednoznačný prim, měl ovšem jednu velkou nevýhodu, na kterou později i doplatil – neměl mnoho kamarádů a ti, kteří s ním táhli za jeden provaz, za mnoho nestáli. Nebyla to sice jeho vina, ale na to se nikdo neohlížel. A tak když se na scéně objevil elegantní Pan Syrovátka s vybranějším chováním, obyčejnému a okoukanému Tvarohu rázem přestal foukat vítr do plachet.  O několik let později si pak nakonec oba dva sokové podali ruku na usmířenou, ale tím už se dostáváme na samý konec našeho příběhu. Začněme tedy pomalu a pěkně od začátku…

 

Tvaroh se vyrábí jednoduchým způsobem. Do mléka se přidají syřidlové enzymy či kyselina mléčná nebo se zkyslé mléko mírně ohřeje (domácí výroba). Vysrážená část je kasein (tvaroh), tekutá složka je syrovátka.


Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století. Pro někoho prehistorická epocha, pro jiné kus života. Ať tak či onak, zkuste si nyní představit, že je například rok 1985 a vy jste se právě dostali ke sportu s vůní železa. Vy, kteří tu dobu pamatujete, ji budete samozřejmě vnímat reálněji, ale to nic nemění na tom, že i pro všechny ostatní z vás bude tahle lekce zajímavá. Jste tedy kulturisté, s nadšením posilujete, a protože strava je důležitá, potřebujete se zaměřit na příjem bílkovin. Pakliže jste právě odcvičili tvrdý trénink, máte v hlavě jen jedinou myšlenku - co si nakoupit domů na víkend za suroviny, které by uspokojily vaši potřebu dodávek bílkovin. Jenže pozor. Zapomeňte na všechno, co znáte a co si můžete koupit. Vygumujte zkrátka ze svojí mysli všechny ty proteinové formule, aminokyseliny a weightgainery. Zapomeňte také na široký sortiment skoro všech výrobků, tak jak je znáte z obchodů dnes. Konzerva tuňáka? Zamítnuto. K dispozici totiž máte pouze následující základní zdroje bílkovin – maso, vejce a mléčné výrobky. Poněvadž bílkovin potřebujete velké množství, soustředíte se přirozeně tedy i na potraviny, které jich nejvíc obsahují v koncentrované formě. A protože z toho perfektně vychází například tvaroh, jehož stogramová porce obsahuje zhruba 20 gramů bílkovin, je rozhodnuto. Stravu samozřejmě můžete doplnit například vejci nebo sušeným mlékem, ale tvaroh je prostě něco jiného. Svým způsobem jej můžete konzumovat bez nutnosti nějaké úpravy, nemusíte jej vařit či péci jako maso nebo rozmíchávat s vodou podobně jako sušené mléko.

Když ale mluvím o „zlaté éře“ tvarohu, pak nelze zapomenout na to, že zde byl jeden velký zápor a tím byla schopnost naládovat do sebe každý den jeden, dva či dokonce tři tvarohy denně. Takže ona zlatá éra byla svým způsobem takovou zlatou érou z nutnosti. Jestliže jedno balení tvarohu vážilo normalizovaných 250 gramů, pak jste díky jeho snězení dodali tělu kromě jiných látek zhruba 50 gramů bílkovin kaseinového typu. Bohužel chuť tehdy vyráběného tvarohu se na papír přenést nedá, ale s dnešními výrobky se nedá srovnávat. Tvaroh se prodával většinou v nízkotučné a plnotučné verzi v obalu se zeleným nebo červeným potiskem právě podle množství obsahu tuku v sušině. A jeho snězení bylo vskutku napůl hrdinským činem, protože hmota byla dosti tuhá, na jazyku drhla a při polykání jste měli pocit, jako byste si tuhou sádrou zalepovali krk. Proto bylo téměř nutností zapíjet jednotlivá sousta nějakou tekutinou. Ke zlepšení chuti se často používala různá ochucovadla, z nichž nejběžnější byl obyčejný cukr krystal. Jiná volba ale neexistovala a proto se tvaroh běžné doporučoval v literatuře jako vhodný zdroj bílkovin, respektive jako jeden ze zdrojů pomáhajících udržet pozitivní dusíkovou bilanci sportovce. V publikaci Výživa a sport od Petra Fořta z roku 1990 vydaného nakladatelstvím Olympia se v souvislosti s bílkovinami pro sportovce například píše, že „100  kg vážící kulturista by měl přijmout denně 300 g kuřecího masa, 300 g netučného tvarohu, 200 g filé z tresky, 200 g hovězí kýty, 3 vaječné bílky, 50 g fazolí, 200 g těstovin, 200 g sušeného odtučněného mléka, 60 g pudingového prášku, 60 g maltodextrinů, 10 g másla a libovolně zeleniny.“ V ročence Kulturistika 1989 se v příspěvku od Vladimíra Koloucha s názvem Kulturistická strava a bílkoviny rozebírá problematika nadměrného příjmu bílkovin jednoho cvičence, který denně konzumuje 4 kostky tvarohu, tedy celý jeden kilogram! To jsou jen dva z mnoha příkladů z tehdejší doby, kdy zdroje bílkovin byly dostupné v podstatě pouze z  běžně dostupných potravin a kdy pojídání tvarohu bylo něco naprosto normálního a samozřejmého.

Další díl tu najdete příští týden!


REKLAMA

 
 
Přidej na Facebook Přidej na Linkuj Přidej na Vybrali.sme Přidej na Jagg

Verze pro tisk