Jednoduše HARDCORE (3. část)

Možná zvracíte. Možná vám z úst zkřivených bolestí unikne zaúpění znějící spíše jako výkřik či jako volání o pomoc, na které nikdo nereaguje.

Trénink | 16.02.2012 | Michal Rudzinskyj

Zdroj: flexonline.com
Autor textu: Greg Merritt
Přeložil: Karel Šedivý

3. místo – Branch Warren

Branch Warren v následujících řádcích popisuje trénink stehen z doby, když mu bylo osmnáct let. Byla to nelidská kombinace, skládající se z předkopávání se stovkou opakování, dále několika sérií o pětadvaceti opakováních na legpressu s ubíranou zátěží a nakonec následovala obrácená pyramida pro hacken dřepy, končící sériemi o padesáti opakováních s váhou 204 kg. Poté, neschopen stát na vlastních nohou, i když se o to sebevíce snažil, se odplazil nahoru po schodech do umývárny, kde se vyzvracel a odpadl. Trvalo 45 minut, než se znovu dokázal postavit na nohy. Sám k tomu říká: „Dělali jsme podobně šílené věci jen proto, abychom věděli, že to dokážeme. A já byl jediný, kdo to zvládnul.“ O sedmnáct let později, kombinujíce cviky s neuvěřitelně těžkými váhami v rychlém sledu za žhavého texaského dne, se snaží Branch Warren přimět sám sebe k tomu, co ostatní nedokážou. Buldozer, jak se mu někdy říká, je zkrátka nejtvrději cvičícím kulturistou.

„Neznám slitování. Jdu prostě do posilovny a trénuji. Když cvičím, tak cvičím naplno. To je celá věda. Těžké cviky s volnou zátěží. V každé pracovní sérii jedu až do selhání a neakceptuji žádná omezení.“
Branch Warren

2. místo – Dorian Yates

Během šesti let na kulturistickém vrcholu coby Mr. Olympia hovořil jeho úspěch ve prospěch účinnosti vysoce intenzivního cvičení a precizního dodržování pečlivě připravovaných tréninků. Fotograf Kevin Horton si vzpomíná na to, že když fotil Yatese v jeho podzemnímu žaláři podobné posilovně Temple Gym a chtěl zachytit stejný cvik z jiného úhlu, měl smůlu. Yates zkrátka nedokázal cvičit jen naoko. Za sebou měl v tu chvíli jednu kompletní tréninkovou sérii a odmítl opakovat byť jediné opakování. Horton si tedy musel počkat a fotit o týden později. Dorian Yates byl přesně tak silný, jak vypadal. Pravidelně vesloval s držákem drženým podhmatem s váhou 181kg pro 10 opakování, avšak každá série měla předem stanovený účel a význam. Jak je tomu v případě HIT tréninku, Dorian Yates prováděl minimum objemu práce s maximální intenzitou. V sérii cvičil do selhání a následně pokračoval vynucenými opakováními, negativními opakováními a metodou rest-pause – to vše často ve stejném pořadí.

“Tím, že se ponořím sám do sebe, eliminuji veškeré možné rušivé vlivy a zcela se soustředím na to, proč jsem v posilovně a co je mým úkolem. Mnoha lidem se takový přístup zdá příliš striktní, avšak já se domnívám, že na zlepšení schopnosti vizualizace vašeho tréninkového cíle musíte pracovat.“

1. místo – Tom Platz

Nikdy se nevzdával. Odmítal si připustit porážku. Když už nedokázal udělat další opakování, tak mu pomohl tréninkový partner. Když nedokázal provést celé opakování ani s dopomocí, tak dělal poloviční. A když už nemohl, dělal jen opakování ve čtvrtinovém či ještě kratším rozsahu pohybu. Zátěží sice už jen sotva hýbal, ale ten nesnesitelně pálivý žár nechal působit na všechny svalové buňky do té doby, než i ta nejposlednější z nich připustila porážku. Platz, který v roce 1981 obsadil na soutěži Mr. Olympia 3. místo, proslul především díky svalovému rozvoji svých stehen a brutálním tréninkům, kterými je bombardoval. S tělesnou váhou 104 kg dokázal provést 15 opakování s váhou 288 kg, 52 opakování se 158 kg a se zátěží 102 kg dokázal dřepovat deset minut bez přestávky. Pravděpodobně by všechny tyto výkony nemohl opakovat v jednom jediném tréninku, avšak v jeho případě bylo možné v podstatě cokoliv. Méně známý je fakt, že svůj přístup ve stylu „nikdy se nevzdat“ praktikoval i v případě tréninku jiných tělesných partií. Ať už to byly cviky v silovém stojanu, na hrazdě nebo na nakloněné lavici, Tom Platz skončil až ve chvíli, kdy to jeho svaly vzdaly.

“Když říkám „váš život vám mizí před očima“ tak tím myslím to, že zkrátka cvičíte do chvíle, než uděláte 10 opakování a pak se nějak pokusíte dostat k číslu 15 či 20. Je to zkrátka o evokaci hluboko ukrytých pocitů, vášni a energii, která ve vás dřímá, a také o vaší duši a mysli. To všechno vám říká, abyste se pokusili udělat ještě jedno opakování, ještě jedno a ještě jedno.“

Další čestné hardcore osobnosti, na které nesmíme zapomenout.

Následujících deset borců (v abecedním pořadí) se do naší nejprestižnější desítky nevešlo, avšak jen málokdo by s nimi v časech jejich vrcholné formy dokázal držet krok.

JOHN BROWN (profesionál v letech 1984-91) byl známý díky svojí síle a rovněž nekonečným gigantickým sériím.
FRANCO COLUMBU (profesionál v letech 1972-81) soutěžil s tělesnou hmotností nižší jak 90 kg, nicméně tento dvojnásobný Mr. Olympia dokázal zatlačit na rovné lavici více jak 227 kg, dřepnout s váhou vyšší jak 272 kg a na mrtvém tahu se dostat přes 317 kg. Trénoval dvakrát denně a každou tělesnou partii procvičoval třikrát týdně.
JAY CUTLER (profesionál od roku 1998) – několikanásobný držitel Titulu Mr. Olympia je známý tím, že se snaží odcvičit co nejvíce sérií v nejkratším možném čase.
MAT DUVALL (profesionál od roku 2004) – v začátcích svojí kariéry se tento zastánce provádění dalších opakování poté, co došlo k selhání, snažil zařazovat vynucená opakování a shazované série tak, aby ze sebe dokázal dostat daleko více opakování, než naposledy.
DERIK FARNSWORTH (profesionál od roku 2005) je známý svými výkony díky silným dolním končetinám. Mezi jeho výkony se řadí například 30 opakování dřepů s váhu 183kg. K profesionálům přestoupil z lehké váhové kategorie, přičemž dominuje pódiím, na kterých stojí daleko těžší borci.
MIKE FRANCOIS (profesionál v letech 1994-97) – tento vítěz soutěže Arnold Classic z roku 1995 prováděl mrtvé tahy s váhou 363kg. Vždy se snažil budovat jak sílu, tak i svalové objemy.
JOHNNY FULLER (profesionál v letech 1981-87) byl pověstný tím, že pro něj snad žádný trénink nebyl dostatečně dlouhý. Důkazem toho byly tréninky se šedesáti sériemi pro stehna a sedmdesáti sériemi na hrudník.
IAN HARRISON (profesionál v letech 1993-98) intenzitu svých Herkulovských sérií zvyšoval použitím metody předvyčerpání.
JOHNNIE JACKSON (profesionál od roku 2002) – mrtvé tahy s 363 kg a upažování se 45 kg jednoručkami jsou výkony, které dávají tušit, že tento dlouholetý tréninkový partner Branche Warrena je ještě silnější, než ve skutečnosti vypadá.
CHUCK SIPES (profesionál v letech 1966-67) byl zastáncem silového kulturistického tréninku, při kterém používal série o nízkém počtu opakování. Byl pravděpodobně jedním z nejsilnějších mužů, kteří kdy vyhráli titul Mr. Universe.