Zajímavosti z domova – díl 1. (nová rubrika)

NOVÁ RUBRIKA! Už jste dlouho neslyšeli o některých závodních, jak se jim daří, co je u nich nového, zda se připravují na závody? Máte málo informací z české kulturistické scény?

Zajímavosti | 26.01.2012 | Michal Rudzinskyj

Chtěli byste více informací? Právě proto jsme založili tuto pravidelnou rubriku, ve které najdete vždy mnoho zajímavých informací a příběhů lidí, méně, či více radostných.

Tak tedy první díl rubriky Zajímavosti z domova je tu pro vás.

Libor Voborník

Po závodech 2007 na MS NABBA jsem si léčil tenisové lokty a s oběma šel na operaci. Lokty jsou perfektní, pár měsíců jsem cvičil, než se mi v lednu 2009 vrátila letitá nemoc. Veškerá léčba selhala, až jsem musel v roce 2011 na 2 operace. První byla dost těžká, měl jsem i velké komplikace. Po druhé operaci v říjnu 2011 se zdálo být všechno dobré, nechal jsem si opět operativně dát do kupy rameno, lehký, 3 roky odkládaný, zákrok. Před vánoci však opět začaly potíže a po následných vyšetřeních se ukázalo to nejhorší, několikaprocentní šance se stala skutečností, nemoc je zpět. Je jistá šance na léčení nebo opět operace s nepěknými trvalými následky..

Kdybych byl zdráv, chuť cvičit a snad i závodit by byla pořád, ale je to prostě utopie. Provozuji fitko ve Sportovním centru Nové Město nad Metují, kde dělám i správce celého objektu. Bydlím taky tady.

Miroslav Hanák

Pocházím z malé vesničky Letonice, kousek od Vyškova. Je mi 32 let, mám rodinu a dvě malé děti. Pracuji ve firmě ve výrobě plastových oken a dveří Fenstar. Kulturistice se věnuji od svých 21 let soutěžně. Mým největším úspěchem je titul mistra ČR a páté místo na ME. Začínal jsem v nejlehčí soutěžní kategorii (do 65 kg) a postupně přešel až do 80 kg. Současná váha je okolo 92 kg. Mým cílem bylo jarní mistrovství ČR, ale koncem prosince 2011 jsem si utrhl v práci úpon bicepsu pravé ruky. Nutná operace a následná rehabilitace bude až do konce března. Tímto jsem pro letošní rok ze hry. Pokud vše půjde dobře, budu soutěžit až v roce 2013. Jídelníček se snažím dodržovat nyní striktně s kvalitním dostatečným příjmem bílkovin a vhodnými komplexními sacharidy. Doplňky výživy mě zásobuje firma Xxtreme nutrition. V letošním roce bych rád zlepšil slabiny a vybudoval co nejlepší objemovou formu. Pokud by se našel sponzor, byla by příprava ještě více kvalitnější k formě. Taky bych rád popřál všem sportovcům do budoucna co nejlepší vyhlídky, protože doba je zlá a našemu

Vladimír Pajič

V tuto chvíli připravuji 12 závodníků, od úplných začátečníků až pod ostřílené borce. Rozdělení kategorie mi bude jasné až s postupujícími formami jednotlivých závodníků.

Moc informací zveřejňovat nemohu, ale je to tak, MČR se bude letos konat ve Žďáru nad Sázavou. Shání se partneři pro tuto velkou akci (rád bych tímto i oslovil zájemce o spolupráci na tak skvělém projektu, jakým MČR bezesporu je. MČR bude v letošním roce probíhat po vzoru ME a MS ve dvoudenním modelu, po zvážení všech aspektů jsme usoudili, že při tak velkém počtu závodníků a kategorií, by bylo spíše na škodu udělat z závodů uhoněný maratón. Předběžný datum je situovaný na 28.-29.4.2012 s tím, že oficiální vyjádření SKFČR dostaneme hned na začátku února, protože dle informací od Martina Jebase se ještě stále může datum lehce změnit, kvůli datu konání ME mužů.

A co je nového? Bylo toho spoustu, v první řadě jsem se oženil a zatím to vypadá, že toho Valentínka ani moc nelituje :-). Pokračuji s dokončováním projektu týkající se práce ve fitness a chtěli bychom trošku rozšířit působení. Loňský rok byl velmi úspěšný z hlediska výjezdu juniorské reprezentace a stanovený model pro výjezdy se zdá být velmi přínosný, spolupracujeme s reprezentanty na přípravách pro letošní rok (připomínám tímto všem zájemcům o start na ME a MS, důslednost v plnění podmínek důležitých pro start na mezinárodních závodech) a dle mých informací by se mohlo blýskat na lepší časy

Lenka Červená (Bořutová)

Je to 2 roky, co jsem se neúčastnila závodů. Poslední mé závody byly na podzim 2009 Miss a Mr. Finess na Žofíně, kde jsem vyhrála. Před několika lety jsem vůbec neuvažovala o tom, že by se mi někdy v budoucnu podařilo tuto známou soutěž vyhrát. Přiznám se, že pro mne tento titul hodně znamená, pro mě patří mezi ty nejcennější spolu s titulem z MS a ME.

Důvody, proč jsem poslední 2 roky nezávodila jsou dva, které se prolínají v jeden :-) Na začátku roku 2010 už jsem v sobě cítila, že bych si chtěla zkusit, jednoduše nezávodit:-) Prostě vypnout po 20 letech nepřetržitého závodění (10 let v gymnastice a pak hned a to doslova a do písmene ve fitness a kulturistice). Bez kecání ani v gymnastice a to samé ani ve fitness jsem "nezaspala" žádnou sezónu. Takže když to řeknu upřímně, přestalo mě to jednoduše bavit :-) Možná je to smutné, ale cítila jsem to tak. Cítila jsem, že chci změnu a vybočit ze závodního života a zažít to, že nebudu v takovým "umělým stresu" v rámci sportovních-závodních výkonů. Názor může mít každý jiný, ale dle mého každý závodní sportovec v tomto stresu žije, protože je na něj tlačeno v různých směrech a těžko se od toho dá odpoutat, protože většina lidí jsou fakt nepřejícní, nesportovní myšlení mají atd. Dětsky řečeno škaredí :-) a opravdu se to na závodníka přenáší a to je jedno, jaký děláte sport. Nemělo by to tak být…

No a právě to příjemné plánované vyjetí z tohoto života mi (nám) přinesl syn Kubík. Kuba má necelých 9 měsíců a už teď jde vidět, že se pomamil- zkouší dělat stojky o hlavu. Těhotenství bylo celé bez problémů. V tuto dobu jsem opravdu nemusela dělat jakýkoliv sportovní pohyb, když se mi nechtělo:-) A taky že se mi nechtělo:-) Tělo a hlava mi říkaly ať se fakt na sportování vykašlu a užívám si lenošení.Věděla jsem, že dělám dobře. Kromě plavání 1x-2x týdně, jsem nic nedělala. Hodně jsem chodila na procházky a všude po svých :-) To je vše.A fakt mi sport nechyběl, ještě donedávna.Respektive rok a půl jsem sport aktivně vypustila z těla a hlavy.

Ale jelikož dvacet let závodění, což je skoro celý můj život, nejde nadobro jen tak vyšťouchnout z mého já. Plus jsem soutěživý člověk mám to v sobě a to se jen tak nevypaří z člověka, tak na jaro se už zase rozšoupnu :-) v těhotenství jsem měla štěstí, že jsem v podstatě nepřibrala (7 kg). Tělo se mi nijak zásadně nezměnilo za tu dobu, kromě toho velkého bříšku :-) Je to tak 2 měsíce, co jsem se s chutí začala sportovně hýbat...zatím teda jen 2x týdně, protože mám manžela na půl roku pryč, čili hlavně hlídání malého je komplikovanější. Naštěstí malý je moc společenský usměvavý pohodář a je mu jedno, kdo ho "otravuje", když jdu cvičit, takže máme hodinového dědu (můj trenér) a hodinovou tetu. Což jim děkujeme :-)

Filip Hunal

Zdravím čtenáře, závodníky a příznivce kulturistiky, už je tomu více než 4 roky, kdy jsem stál naposledy na soutěžních prknech na MS juniorů v Maďarsku a tím jsem zároveň ukončil juniorskou kariéru. Po absolvování juniorské kariéry jsem se především musel hodně věnovat studiu, protože jsem měl co dohánět, ale stále jsem pravidelně trénoval, dokonce se mi dařilo silově až do doby, kdy se mi při váze 200 kg na benchpress utrhl prsní sval. První velké zranění po 5 letech tréninku a zároveň první velká přestávka v tréninku. Po léčbě a dlouhém odpočinku jsem se pustil zpět do pravidelného režimu, ať tréninku, tak i stravy. Netrval tomu rok a objevily se bolesti břicha.

Po návštěvě doktora mi bylo řečeno, že je to pupeční kýla a musel jsem co nejdřív na operaci. Pár měsíců po operaci mě čekaly státní závěrečné zkoušky na vysoké škole, které jsem úspěšně zvládl. Skončilo mi obchodní studia a co teď, sport mám hrozně rád, chtěl jsem pracovat v oboru sportu, napadlo mě trénovat lidi, ale věděl jsem, že kulturistická metoda tréninku nebude ze zdravotního hlediska to nejlepší pro klienty. Navštívil jsem v Praze několik trenérských škol a z každé si vzal něco, abych sestavoval pro klienty zdravotně funkční tréninky. Trénování se mi dařilo velice dobře, jezdil jsem trénovat i do Prahy, vše bylo fajn, ale začal jsem si pokládat otázku, kam mě cesta trenéra přivede, chci to dělat dalších 10-20 let? Proč to dělám? Jaké mám možnosti, kam se posunu za dalších 5 let? A odpověď byla: Budu jen „trenér“.

Mé plány byly a jsou jiné, chtěl jsem podnikat něco řídit, vlastnit. Ale trénování není moc velké podnikání. A co teď? Mít vlastní fitness, to by bylo fajn, ale když nemám vstupní kapitál. Jeden můj kamarád mě oslovil s nabídkou zajímavého podnikání, bez vstupního kapitálu s poměrně zajímavým výdělkem. Práce je zaměřena na obchodní činnost ve finančním oboru, takže v oboru, který mám vystudovaný, se zajímavým kariérním postupem dostat, se až na pozici ředitele, což mě velice zaujalo. V současné době jsem koníček kulturistiku vyměnil za práci, protože jsem zastáncem, že když člověk něco dělá, tak by to měl dělat pořádně. Daří se mi pomalými krůčky jít v kariéře výš a výš, věřím tomu, že za pár let si budu moc udělat menší fitness centrum, kde budou vystavené mé medaile a fota ze závodů a bude tam chodit spousta spokojených klientů.